Po dešti

Po noční spršce, kdy jsem krásně vyvětral byt a vlhkost mi v pokoji ukazovala až 73 procent, jsem chtěl okusit venkovní vzduch i na vlastní plíce. Začátek byl skvělý, v Deštném i na Šerlichu, pořád čistý vlhký horský vzdoušek a na vrcholu příjemných osmnáct stupňů. Paráda. Až při zpáteční cestě kolem druhé hodiny opoledne mi došlo, že na dnešní den hlásili teploty někde kolem pětadvaceti stupňů. Není to tak hrozné vedro jako třicítky, ale k dopolednímu svěžímu vzduchu to mělo hodně daleko. Měl jsem dneska vstát a vyrazit tak o dvě hodiny dříve, ale to bych po sobě chtěl asi moc.

Ve Skuhrové jsem potkal kolonu historických aut, která jela přibližně stejně rychle jako já. Zavěsil jsem se tedy za jeden historický kabriolet a spokojeně bez výrazné námahy udržoval rychlost cca 40 km/h. Na jeho první mávnutí rukou jsem nereagoval, na druhý pokyn abych ho předjel jsem se usmál a zakroutil hlavou, že nikam nejedu. Pak se ke mě otočil, tak mu vysvětluju, že se rád povozím, načež reagoval poznámkou o tom, že potřebuje vidět dozadu. To je mi neochota. Co se dá dělat, jel jsem před něj, ale další čtyři  kilometry jsem ho měl pořád za zadkem. Ono by ho asi zabilo, kdyby mě trošku svezl ve vzduchové bublině. :-)