O dešti

"Vyrážíš na švih vždy, když ho máš naplánovaný, ačkoliv třeba není ideální počasí?" Na to se ptají redaktoři jediného časopisu o silniční cyklistice v pravidelné rubrice. Moje odpověď by zněla.

"Jako hrdý hobík mám na prvním místě zdravý a užitek z jízdy. Když je venku pod 10 stupňů nebo prší ještě než vyrazím ven, tak radši zůstanu doma."

Ono by to bylo bývalo platilo, kdyby nebyl začátek sezóny, kdy doháním cyklistický absťák. Při zkoumání počasí z okna svého domu pozoruji zataženo, teplota na příjemných 14 stupní a hlásí možnost deště. Obléknout, pláštěnku do kapsy a hurá ven. Sotva jsem šlápnul do pedálů cítil jsem několik kapek vody, jak mi padaj na nos, bradu, uši a líce. Po deseti minutch jsem pochopil, že s tím se matička příroda nespokojí. Za normálních okolností bych svůj bicykl nejspíš otočil zpět, ale ne na začátku sezóny, ve chvíli, kdy nemám náhradní program a s informací, že každý další den se bude počasí zhoršovat. Po dvaceti minutách déšť ustal, aby se vrátil zase přibližně čtyřicet minut před cílem v obci Mokré (jak trefné). Koneckonců lidské tělo se přibližně ze 70 % procent skládá z vody, tak když už mám tolik vody v těle, tak trocha vody na těle mi nemůže ublížit.