Masarykova chata

Tak přemýšlím jestli dnešní trénink nepojmout jako dvoufázový. Po výšlapu na Masarykovu chatu jsem sjel do cyklobaru o pár set metrů níže, neboť jsem do sebe nemohl dávat nic těžkého jako knedlo, vepřo, zelo, knedlíky s uzeným masem ani nic smaženého (a nahoře nic jiného nebylo). Dal jsem si tak v cyklobaru XXL klobásu :-). Mysli si, co chceš, já si to myslím taky. Navrch ještě jedno kafčko, aby lépe slehlo. Což mi připomíná, že jsem nedávno četl o závislosti na kofeinu, tak snad dnešní ranní černý čaj, jeden a půl gelu obsahující taurin a kofein, cola ke klobáse a kafíčko nebude mít závažné následky. Mezitím se venku udělalo krásně, studený vítr foukal jen sporadicky, dal jsem tedy na slunce schnout návleky, rozepnul dres, položil se na dřevěné stavení vedle houpaček pro děti a jal se trávit klobásu. Během tohoto trávení, jsem se stihnul opálit, meditovat, skoro i vyspat, nadýchat spoustu horského vzduchu ve výšce skoro 1000 metrů nad mořem, načerpat spousty nehmatatelné energie a když jsem vstal, že už bych teda mohl jet, zjistil jsem, že ležím asi hodinu!!! No nic, klobása leží (a mohu s radostí oznámit, že jsem ji v žaludku dovezl až domů) protáhnout nohy, trošku vyklepat a hurá dolů. V serpentinách mě trochu brzdil rudý Fiat, jehož zadek jsem si za těch deset minut klesání stihnul dokonale prohlédnout. Skvěle se potom hodil v obci, v mírném klesání se v závěsu za MPV autem krásně držela padesátka. Ještě pár brdek mě čekalo, ale piknik u Masarykovy chaty mě tolik nabudil, že jsem nevnímal vítr ani povrch, ani kopec, cestou jsem se kochal, zpíval si a čas od času zajel ke krajnici abych pohladil obilí. Padl další mýtus. Už umím za jízdy jíst, pít, obléknou a svléknout návleky na ruce i nohy,obléknout pláštěnu, svléknout pláštěnku a dneska se mi podařilo se během jízdy namazat opalovacím krémem. Ještě se naučit si během jízdy "odskočit" a bude to komplet. Jednou technologii postupu vysvětloval při televizním přenosu Petr Benčík a své vyprávění zakončil větou: "A když se vám to povede, třeba si ani nepočůráte tretry." Zatím se do toho pouštět nebudu, nemusím umět všechno. Před Záhornicí jsem si přestal zpívat. Nohy začaly cítit dvoudenní únavu. Šup do sebe poslední gel a za chvilku jsem byl doma.

Předevčírem postoupila Tampa Bay i s českým hokejistou Ondřejem Palátem do finále Stanley Cupu a když se ho novináři ptali na pocity (jak překvapivá otázka) odpověděl, že kvůli těmto zápasům se hokej tak nějak hraje.

Kvůli dnešnímu dni se tak nějak dobrovolně mučím a jezdím na kole.