Jedna ranní

Díky tropickým teplotám, které v současné době u nás panují se u mě v důsledku nečinosti začali projevovat abstinenční příznaky po cyklistice. Jal jsem se tedy vstát z postele v sobotu v šest hodin ráno na dvouhodinový švih. Do ještě spícího města proniknul hukot mých silničních ráfků a za doprovodu vycházejícího červeného slunce jsem po čtrnácti dnech zase okusil pocity silničního cyklisty. Skvělé pocity. Po dvaceti minutách jsem si uvědomil že cyklistika je vytrvalostní sport a není radno vlivem elánu přepálit začátek. Kolem sedmé hodiny ranní mě v obci Horní Ředice uvítal hlasitý štěkot psa, který vzbudil celou vesnici. Později mi došlo, že ho už dávno nejspíše předběhl korkhající kohout. Když jsem se kolem osmé ranní vracel do města, už bylo vzhůru a já si zpětně uvědomil další výhodu ranního švihu. Nikde ani noha včetně naprosto minimálního množství aut na silnici. Vřele doporučuji, zítra zas. A dalo by se říci, že tak nějak by mohla začít moje příprava na GP Králvoéhradeckého kraje, která se koná přesně za 4 týdny tedy 13.záři.