Cyklokros

Obtížnost etapy určuje vzdálenost, profil a v neposlední řadě také povrch. Nebylo to dneska vyložené účelové, ale tak trochu jsem si připadal jak na cyklokrosu. Původní plán byl vyzkoušet cyklostezku z Pekla směrem k Novému Hrádku. Když však hned na začátku mě uvítala kamenitá cesta usoudil jsem, že tudy ne. Vydal jsem se tak na známou trasu do Lipí přes místy až šestnáctipocentní stoupání. Z Náchoda jsem se dobře vymotal a pak bylo záhodné trefit do České Skalice. Ještě, že v každé vesnici mají mapu s cedulí, po dlouhé době jsem zas putoval dosud nepoznanou cestou a tempo jsem pojal výletně. Idylu mi značně kazila cesta plná nekvalitní asfaltových záplat. Další úkol byl vymotat se v České Skalici z končin dosud nepoznaných do končin známých. Bez zastavení, velkého váhaní a bez nutnosti ptát se na cestu místních se mi to podařilo a já byl na sebe zase jednou hrdý. Přijatelný i když trochu houpavý profil stále výrazně kazila příšerná cesta. Již jsem po ní jel v opačném směru několikrát, ale dnes mi zkrátka přišla horší než obvykle. :-) V Josefově jsem přefrčel dneska už třetí kostkovaný úsek a z Jaroměře jsem zvolil dokonalý asfalt cyklostezky až do Hradce. Dokonalý nebyl jenom asfalt ale i požitek z jízdy jako takový. Po sedmistech nastoupaných metrech jsem posledních dvacet kilometrů v absolutním bezvětří vyloženě jen točil nohama, držel si obstojnou rychlost  a odpočíval jsem v regeneračním pásmu. Přesně tohle moje nohy zase jednou potřebovaly.