Opalovačka a krupobití

To bylo asi poprvé, co jsme měl s sebou opalovací krém i pláštěnku a použil jsem obojí v jeden den. I když ta pláštěnka mi byla platná asi jako hluchýmu rádio.

Na Šerlichu bylo báječné počasí, které přímo vybízelo k opalovačce. Řádně jsem se ochránil krémem a jal se tak činit.Krásné počasí pokračovalo až do Trnova. Zde jsem zahlédnul první mraky před sebou. Mohl jsem jet přímo rovně domů, ale já měl chuť si švih ještě maličko prodloužit, navíc jsem zvolil cestu s kvalitnějším asfaltem. (jako kdyby nebylo jedno, jaký je pod vámi asfalt když se brodíte v půlmetru vody.) Těsně před Opočnem spadly z nebe první kapky deště a když mírně zesílily vzal jsem si pláštěnku. Za Opočnem už opravdu pršelo a po přejetí obce Mokré se spustil vichr. Déšť mi nevadí, vítr je nepříjemný, ale kombinace obojí je nejtěžší kalibr, který jsem schopen za jízdy snést. Svůj úmysl dojet to domů jsem si rozmyslel v momentě, kdy se z nebe spustily kroupy.Zajel jsem do první autobusové zastávky a ani si nevšimnul, že už kanalizace nestíhá a pod ní je trochu vody. Kroupy zesilovaly, čas plynul, déšť sílil, bouřka hřměla a světla blikala tak dloho až definitivně zhasla. Když voda pod lavicí značně stoupala stoupl jsem si i s kolem nahoru a čekal. Byla to sranda dokud mi nezačala být zima. Pak už jsem jenom čekal až přestanou padat kroupy a jal se zdolávat půlmetrový nános vody. V místě kde při mém příjezdu byl sotva centimetr vody jsem měl vodu po kolena. Vybrodil jsem se ven a cestou domů jsem se pak prodíral třemi úseky, kdy jsem mi vrstva vody zakryla celý střed a přesahovala i náboje ve středu kol.

Měl jsem v plánu jít na kolo i dnes (v neděli), ale bohužel tretry mám jenom jedny a nebyla nejmenší šance aby do dvanácti hodin uschly. Takže jsem většinu neděle trávil tím, že jsem myl kolo a sušil tretry. Aspoň jsem si dal večer vcelku výživný TRX trénink.